Nedávo jsem se rozhodl, že zkusím vyfotit nějaké roztomilé lesní zviřátko. Několik dní jsem chodil po lese a snažil se přečíst ochozy, kudy táhne zvěř. Povedlo se mi najít pravidelně se opakující stopu spárkaté. Ve vlastnoručně zbudovaném přístřešku z chvojí, mechu a lesních travin jsem pobyl několik dní, ale vynaložený čas a námaha se rozhodně vyplatily. Jednoho krásného jitra, krátce po rozbřesku se zavlnilo několik větviček v křoví a na mýtinu vstoupila nádherná srnka. Sametový čumáček, hluboká a moudrá očka, aristokraticky vznešená šíje, zvídavá ouška, jemně klenutý bok a na závěr neposedné pírko. Nabrala vítr do chřípí a začala nepokojně podupávat kopítky. Dostal jsem strach, že uteče zpátky do lesních tišin. Některé zážitky jsou nesdělitelné a nezachytitelné, ale přesto jsem začal fotit v marné snaze zachytit prchavé kouzlo toho nádherného okamžiku.
Bohužel šlo skutečně jen o vteřiny, než se ozval drsný hlas jakéhosi domorodce, který na to ušlechtilé zvíře pořvával " Moniko, Moný, Moný " a odlákal ji na Delisu. Nezdálo se, že by jí nějak výrazně zvedla náladu, ale na láhev s kozím mlíkem reagovala snad až nedůstojně.
Romantika byla rázem v hajzlu a nezbylo mi než si léčit frustraci fernetem, naštěstí byl připravený a ještě jsme stihli probrat, kdy bude Monika akorát na rožeň. Vyšel nám konec února, takže asi vyhraje pekáč. Jenom si musíme ujasnit, jestli bude se zelím nebo s šípkovou omáčkou. Já bych ale dal asi přednost úpravě na vínu a rozmarýnu. Ať tak nebo tak, rozhodně jí to bude slušet a příjemné zážitky s lesní zvěří budou zcela jistě pokračovat.
| Ahoj Jirka |
P.S. Při prohlížení fotek získaných samospouští jsem nabyl dojmu, že se mi přihodila nějaká zásadní dietologická chyba. Ale chybovat je lidské a odpouštět božské, snad i mně tedy Bůh odpustí.
UPOZORNĚNÍ: Tento obrázek může způsobit nechuť k jídlu, zvracení a frigiditu druhého stupně. Ministr zdravotnictví doporučuje zavřít oči.
