Nebojte, dneska vynechám geologii i mineralogii, o kameny půjde v trochu jiném smyslu. Dokonce téma nesouvisí ani s tím, že náš kocour má močové kameny, což moji rodinu a nejbližší příbuzné a spolupracovníky zaměstnává již druhý den. Ze začátku se zdálo, že řešení bude poměrně jednoduché a jen jsem musel zvážit všechna pro a proti. Pragmaticky vyhrál ledviňák před předložkou ke krbu (( nemám krb! ) ani hrb ), ale copak můžete ze člena rodiny udělat ledviňák? Jako obvykle v podobných citově podbarvených případech rozum prohrál na celé čáře ( možná to souvisí s tím, kolik a čeho mi bylo "shůry dáno" ) a čeká nás a hlavně kočičáka celoživotní lékařská péče a oddalování nevyhnutelné operace s nejistým výsledkem. Jenom jsem si já trouba myslel, že dieta spočívá ve snížení objemu vstupů a tím i ceny. Tak teda ne; jestli to máte holky jako kočky, jste jen k politování.
Občas, když mám pocit že je třeba udělat něco pro svý tělo, zajedu si na kole ( ne helikoptérou, Hordy ) na Vysokáč, tedy na Děčínský neboli Vysoký Sněžník. Doporučuji, ale přijatelnej je i pěší výstup, kdo jste dobrodružnější povahy, můžete podpálit hospodu na vrcholu Po prvním pohledu na roztomilé nápisy u budovy budou důvody jasné, navíc si vylepšíte jméno u Míry, hospoda je ve vlastnictví konkurenčního radia ( to jsem asi přestřelil, rádio SEVER se nedá poslouchat, tak logicky nemůže mít konkurenci ). V sobotu jsem se chtěl trošku ulejt, změnil malinko trasu a vynechal obvyklé vrcholové partie. Špatná volba, nohy mě bolí ještě dneska, naproti tomu jsem viděl místa mě neznámá a několik zajímavých kamenů.
Nejdřív jsem vynechal Mnichov a v Libově si prohlédl jeden z drobných sakrálních objektů, tenhle je z roku 1903 a jednou k němu zajedu v noci a voholim to křoví, které Vám znemožňuje spatřit letopočet :
Mnohem větší radost mi udělalo vynechání Nakléřovského průsmyku, je to dost do kopce a navíc jsem viděl u Nového Libouchce smírčí kámen z roku 1626:
Leží asi pět metrů od silnice, ale když na něj jdete od lesa jako já, dá se najezdit několik kilometrů cestou necestou, včetně přelézání plotu, a to i s kolem a oběma směry.
Pak už je to kousek do Tisé a na Sněžník, kde byla poslední vynechávka, a to výše vzpomínaná stolová hora Děčínského Sněžníku. Místo na vrchol jsem zamířil k Soví bráně, kde je přechod pro pěší a kolisty do Německa. Leží na staré cestě z Děčína do Königsteinu a obyvatelé Sněžníka po ní doprovázeli své blízké na poslední cestě do nedalekého Rosenthalu v dobách, kdy na Sněžníku nebyl hřbitov. Z těch dob zůstal u Soví brány kámen:
Podle dodnes čitelných nápisů stál kámen v půli cesty z Děčína do Königsteinu a podobných ukazatelů směru muselo být po lesích dříve mnohem víc.
Já se z cesty do Rosenthalu odklonil a jel po žluté značce kopírující přibližně státní hranici. První pěkné kameny, které jsem potkal tvoří hráz lesního jezírka Luchsteich:
O kus dál je ještě hezčí Taubenteich, ale ten si pro svojí odlehlost vybrali ke koupání a hlavně slunění nudisti a já měl strach fotit, abych nebyl za úchyláka a nedostal na budku.
V lesích u Holubího jezera ( rybník to teda neni ) je kámen s letopočtem 1549. Bohužel moje znalosti a hlavně zdroje mého vědění končí přibližně na hranicích, nevím čím je Kreusels Eiche významný a k jaké události se vztahuje onen letopočet. Troufal bych si tvrdit, že ten dub není původní, alespoň podle jeho velikosti:
V závěru cesty jsem se pokusil najít Českou bránu, která by měla být přímo na hranicích, ale ani tentokrát ( třetí pokus ) se nezadařilo. Aspoň jsem našel hezký rozcestník z roku 1840:
| Ahoj Jirka |