V pátek bylo posledního, čas inventur, a já měl nějakym nedopatřenim volno. V takovym případě je nejlepší zašít se někam mimo dosah jakýchkoliv komunikačních prostředků. Nechápu sice na co šéfove potřebujou k inventurám topiče IV. třídy, ale je to tak. Tradičně nejhorší signál mobilních sítí je v příhraničních oblastech a v kombinaci s členitým terénem se jako ideální únikový prostor jeví Labské pískovce. Pokud dokonalý výběr místa vylepšíte téměř vybitou baterií a prostým vypnutím mobilu, můžete být dost dlouho celkem v pohodě.
Zamířil jsem tedy do Dolního Žlebu, kde je možné splnit všechny výše popsané podmínky. Bohužel se ukázalo, že není dobré říkat HOP, dokud Vám nepřeskočí. V deset dopoledne ve všední den působí Dolní Žleb zcela opuštěně, což platí pro lidi, ale ne zcela pro psy. Po horní části vsi pobíhala dvojice psů, dokonale se typově doplňující k lovu turistů. Ohař příjemně oříškové barvy zbloudilce uštve a baskervilsky žíhanej brazilskej fila jeho trápení jedním nebo dvěma chroupnutími ukončí. Sebral jsem veškerou odvahu (a nebylo jí mnoho) a bez potřísnění spodků vydržel jejich hru na zaháněnou, při čemž jsem se snažil vypadat, jako že nenuceně sleduju krásy okolní přírody. Po chvíli psíci znuděně poštěkávajíc odběhli a cesta byla volná, překvápko přišlo za třetím rohem, kde jsme se znovu potkali, tentokrát dost kontaktně. Baskervilák byl tak překvapenej, že zapomněl kousnout a jenom mě dobře mířenou ranou mordy na žaludek srazil na zem. Než jsem stačil vymyslet kterou část těla obětuju, ozvalo se z jednoho dvora písknutí a já byl zachráněn.Nikdo se neměl k zavření vrat, tak jsem radši několik kilometrů šel pozadu. Alespoň jsem si ověřil, že Ibra Ibrahimovič má pravdu a často je lepší fotka za Vámi než před Vámi.
Cesta z Dolního Žlebu vede podél potoka, kterej vytváří krásná zákoutí, ale je téměř neviditelnej, protože teče asi deset až dvacet metrů od cesty v nepřístupnym a problematickym terénu. Málokterýho člověka napadne prodírat se houštim a přelejzat padlý kmeny a obrovský šutráky jen aby se podíval na zurčící potůček. Vy máte štěstí, protože jsem to udělal za Vás a vodopády Dolnožlebskýho potoka Vám nafotil.
Mám dojem, že tyhle vodopády nejsou moc profláknutý. Asi pro svoji minimální velikost, což jim ale nic neubírá na půvabu.
A na závěr houbařský sezony jednu malou pýchavku:
Cesta z Dolního Žlebu je velmi zajímavá, ale ještě potřebuju sehnat nějaký údaje abych mohl zpracovat všechno, co by Vás v souvislosti s touto komunikací mohlo zajímat.
| Ahoj Jirka |
P.S. Zároveň proběhl pátý pokus o nalezení České brány (první pěší po čtyřech cyklistických) a opět neúspěšně.