Předem mé zprávy mi dovolte malý osobní vzkaz: "Hordy, moh' jsem několikrát umřít. Jakmile se objevím v Sydney, přihlásím se o pořádnej klokaní stejk a několik třetinek toho, čemu říkáte pivo". Ale abych nebyl nespravedlivej, toho baráku jsem si nikdy předtím ani nevšim a bližší prozkoumání rozhodně stálo za to.
Zcela jistě se jedná o stavbu o které psal Hordy, ale to je bohužel jediné, čím si jsem jistej. Dalo mi dost práce zjistit, že se jedná o bývalou knoflíkárnu z roku 1774. Knoflíkárny jsem studoval na Jablonecku, se zvláštním zřetelem k oblasti Velkého a Malého Semerinku, a jejich odlišnost jsem spojoval s jinými podmínkami a místními zvyklostmi. Radost mi zkazilo až shlédnutí oficiálních stránek Dolní Žlebu, o knoflíkárně v nich není žádná zmínka. Píšou jen o pile z roku 1574 a na tenhle věk ten barák rozhodně nevypadá, alespoň ne podle mě. Přikládám několik fotek a každý si může o účelu stavby myslet svoje, a to je přeci taky pěkné, minimálně je to možnost aktivního přístupu jindy pasivních čtenářů.
Zoufalá snaha o získání jakýchkoliv informací mě přivedla až na místní hřbitov, někdy je vážně překvapující, co všechno se dá na hřbitovech vypátrat, zvlášť na těch malých. Místnímu hřbitovu vévodí na nejvyšším místě postavená hrobka patřící rodině Gintu ( FAMILIE - GINTU ). Štěstí mi přálo a zrovna probíhala nějaká údržba hřbitova, což se projevovalo volně poházeným rozličným nářadím, otevřenou již zmíněnou hrobkou a přítomností dvou povalečů jižního typu. Když jsem si detailně prohlížel hroby ve spodní části hřbitova a některé si fotil, pokřikovali na mě něco v místním nářečí, znělo to trochu jako "gutenpták". Vůbec jsem nevěděl o co jde, až když začali požadovat bakšiš za údržbu hrobů mejch předků, mi svitlo. Odhalil jsem tedy svou identitu a očividně je otrávil. Rázem byl konec přívětivejch úsměvů a já se radši schoval do hrobky. Jsem zvědavej jak vopice, a když jsem zjistil, že je otevřená krypta, nedalo mi to a zkusil se dostat dovnitř. Při opatrném sestupu po schodech do vlhké tmy jsem přemýšlel co budu dělat, až ty dva otrapove nahoře vrátěj zpátky ten velkej těžkej kámen. Fakt, že dole téměř jistě není signál mi na náladě nepřidal a uklidnila mě až myšlenka, že výhodnější bude bacit mě po hlavě lopatou a prošácnout, potom už absence signálu nebude problém. Dole byla tma jako v hrobě a při pokusu o orientaci hmatem jsem šáhnul na nějakej hadr, o kterym jsem doufal, že to není zbytek rubáše. Nevím sice přesně, jak pohřební košile vypadá, ale tohle mělo límec. Několikrát jsem zmáčknul spoušť, abych aspoň dodatečně zjistil co jsem neviděl a na co sahal a radši se vrátil z onoho na tento svět. Ten hadr bylo nějaké obřadní roucho, možná komže nebo něco takovýho, moc se v tom nevyznám. Na druhé fotce je úplně vpravo kousek vidět.
Po tělech ani památky a je vidět, že familie Gintu už dlouho neuklízela, asi už tu nikdo není. V pátrání po původu a účelu výše zmiňované stavby mi tahle akce vůbec nepomohla, a když pominu zeměpisné odkazy, ani google mi nepomoh'. Vzhledem k tomu, že to byla největší "fabrika" v obci, dá se spojitost s nejhonosnější hrobkou na místním hřbitově předpokládat. Takže já věřim na knoflíkárnu a vy si myslete co chcete.
Tohle je pohled od cesty a zezadu. Okna vedou do náhonu, kterej má dno minimálně pět metrů pod jejich spodním okrajem a to je částečně zasypanej. Mezi oknama je pod úrovní země otvor, kterým prochází hřídel vodního kola a skrz zeď na druhé straně náhonu prochází do hlavní místnosti ( nyní již značně zchátralé ), kde byl pravděpodobně rozvod pásovou transmisí k jednotlivým strojům. Ještě jsou viditelné zbytky jakýchsi frém s kovovými upínacími prvky. Podle jejich stavu bych si typnul, že stavba zpustla až po nebo ve válce ( té druhé ). Voda přitékala dost malým krytým kamenným korytem a odtékala podzemní šachtou, která asi po padesáti metrech ústí na povrch. Přesto, že samotný náhon je bez vody, tak do kamenného koryta stále přitéká voda z Dolnožlebského potoka a ze štoly o kus níž vytéká.
| Ahoj Jirka |