V sobotu jsem se vydal hledat Mannsteinův kámen u Velemína, o kterém již byla zmínka při popisu Borče. Podle mapy jsem měl dojem, že někde v polích stojí kámen připomínající nějakého Mannsteina. Bohužel při přípravě v archivech se ukázala nahá pravda: jedná se o 326,5 metru vysoký kopeček, který se původně jmenoval Mannsteinberg a nějaký jazykový purista po roce 1945 mu takhle blbě počeštil jméno. A aby těch nepříjemností nebylo málo, nepřálo mi ani počasí. Rtuť v teploměru se schovala do té skleněné kuličky dole a od západu se dostavila mlha.
Šel jsem z Malých Žernosek přes hrad Opárno do Velemína. Moc hezká cesta: v údolí byla skutečně kosa jako prase a navíc nikdo neprohrnuje ani neprošlapává turistický trasy, takže nebyl velký problém sejít z cesty a zamotat se v lese. Naštěstí jsem Velemín trefil a dokonce našel i odbočku na Březno, poblíž které by měl zmiňovaný kopeček být. Viditelnost byla asi 30 metrů a to je pro orientaci v zasněženém, mírně zvlněném terénu opravdu málo.Chvíli jsem pobíhal po poli, ale rychle mě to přestalo bavit. Našel jsem jenom tenhle kámen, který má údajně podle domorodců nějakou souvislost s Mannsteinem, ale opravdu netuším jakou, snad původně stál na Mannsteinbergu.
Každopádně ani nápis ani datum nijak nekoresponduje s historickou událostí.
1. října roku 1756 proběhla nedaleko bitva, která se stala počátkem sedmileté války mezi Rakouskem a Pruskem. Prusové vyhráli, ale stáhli se přezimovat do Saska a další postup si nechali na jaro příštího roku. 6. května 1757 u Štěrbohol porazili na hlavu rakouské vojsko a oblehli Prahu, kterou obklíčili a počátkem června začali těžce ostřelovat. Vzhledem k tomu, že se do Prahy stáhlo obyvatelstvo ze širokého okolí, brzy začali docházet zásoby a morálka vojska prudce klesala. Prahu zachránil maršál Leopold Daun, který na Moravě zformoval rezervní armádní sbor a 18. června dal u Kolína Prušákum tak přes držku, že se zastavili až v Lipsku.
Jedním z velitelů Prusů byl generál Kryštof Herrman Mannstein, který byl raněn u Kolína a tudy prchal do Saska. Poblíž Mannsteinbergu, který se tenkrát asi nijak nejmenoval se střetl s Chorvaty nebo Maďary ( tady se jednotlivé prameny rozcházejí ) a ze zásobovacích vozů nechal na Mannsteinbergu vytvořit hradbu za kterou se ukryl se svými vojáky. Jeden z vozů se uvolnil a sjel po svahu, vzniklou mezerou dovnitř pronikli útočníci a všechno živé pomordovali. Generál údajně ještě stačil zastřelit jejich velitele než sám padl. To je ale asi jen kronikářská licence, aby to nevypadalo, že dal svoji kůži lacino. A to doslova a do písmene: jeho kůže totiž skončila natažená na buben. Takže útočníci byli asi Chorvaté, protože tohle je hezký balkánský zvyk.
Došel jsem do Března, kde je pěkná pieta a pokračoval směrem na Boreč.
I když se mlha začala zvedat, na Borči bylo jako v prádelně, což je vidět i z dálky. Většina ventarol je z tohoto pohledu na vrcholu a levé straně kopce. Díky silnému mrazu byl rozdíl mezi vyvěrajícím a okolním vzduchem asi 20 - 25 °C. Odpoledne dokonce chvílemi vylezlo sluníčko a já moh´ udělat několik stylových zimních obrázků.
Málem jsem zapomněl na Opárno, tak takhle vypadá v zimě:
| Ahoj Jirka |