Vždycky si umím vybrat počasí na výlet, případně si na něj počkám, a tak i tentokrát po několika slunečných dnech jsem se vydal na cestu do sněhu, mlhy a dalších hnusů. Občas mám podezření, že sv. Petr ví přesně kdy mám volno ( pokud se nepletu a počasí patří do jeho sféry vlivu ).
U Velkého Března nad údolím Homolského potoka vystupuje zalesněný vrch Magnetovec ( 520,6 m.n.m. ), ke kterému se vztahuje několik zajímavostí. Jak už napovídá jeho jméno, ovlivňuje střelku kompasu a další přístroje sestrojené k měření zemského magnetizmu. Já sám, nemaje kompas ani buzolu, jsem se musel spolehnout na sebe a mohu zodpovědně prohlásit, že ačkoliv jsem velmi senzitivní jedinec žádné změny magnetického pole jsem nepozoroval. Příště si radši vezmu ten kompas pro porovnání a objektivizaci zjištěného stavu. K nástupu do masivu Magnetovce jsem využil komunikace vedoucí z Byňova, což je víceméně chatařská a zahrádkářská kolonie mezi Velkým Březnem a Lhotou pod Pannou (Panna je kopec se zbytky hradu na vrcholu a nalezištěm chabazitu, ale to až někdy příště).
Takhle vypadá Magnetovec od Byňova, tedy z jihu. Po geologické stránce je Magnetovec velmi pestrý, což je dáno mezi jiným i jeho vznikem "na etapy". Je tvořen několika výlevy lávy lišícími se jak materiálem, tak dobou a způsobem sopečné erupce. Tím dochází k vrstvení hornin o nestejné tvrdosti a odolnosti vůči zvětrávání. Na vrcholu vystupují na povrch hrubozrnné tefritové horniny a jihozápadní výběžek je tvořen bazanitem pocházejícím ze dvou výlevů, kdy spodní vrstva je pórovitější a tedy měkčí než kompaktní horní vrstva. A to je ideální prostředí pro vznik "skalních hřibů", kdy pod částí pevné horniny zůstane jen jakási noha z horniny rychleji zvětrávající. Jeden takový mě právě vylákal na Magnetovec. Cesta z Byňova spolehlivě mine vrchol a míří kamsi do pryč. Nezbylo mi než se pustit přímo k vrcholu lesem, nebylo to zrovna pohodlné a navíc se zdálo, že zbytečné. Přes vrchol a kolem hřibu vede značená cesta, ale nepodařilo se mi zjistit odkud a kam. Použil jsem ji k odchodu a asi po kilometru zvolna skončila v lese.
Tohle je malý kvíz pro Vás. Jedná se o vrcholové fotografie z Magnetovce, které se na první pohled ničím neliší. Nedejte se odradit a zkuste se podívat podruhé a najít rozdíl! Pořád nic? Dobrá tak malá nápověda: rozdíl vznikl neodbornou manipulací se samospouští. Už? No sláva, pevně věřím, že někteří z Vás tento kvíz vyřešili i bez nápovědy a teď se všichni po vysilující duševní práci podívejte za odměnu na "hřiba":
Pěkné, že. Jen pro upřesnění: měří asi osm metrů, takže docela kus.
Při cestě zpátky do Velkého Března jsem viděl několik srnek, ale tohle tu zapomněl nějakej pořádnej hafan. Ten už mě naštěstí nikdy nerafne:
Cestou jsem neodolal a vyfotil své oblíbené Monte Kozíno:
To je pro dnešek všechno a zítra se vracím do výrobního procesu a čeká mě dlouhej tejden.
| Ahoj Jirka |
P.S. Málem bych zapomněl na terčovku svraštělou ( Parmelia caperata ) pro Hordyho, on si na mechy a lišejníky potrpí.
Všimněte si, že roste na skále, což je u tohoto druhu dosti neobvyklé. Bohužel vinou zmenšení nemůžete obdivovat kaštanově hnědá apothecia a soredie pokrývající laloky stélek.
Nezlob se Hordy, příště Ti to nafotím líp!