Včera jsem se pokusil dobýt Javorský vrch, s 616,7 m.n.m. je to nejvyšší vrch Ústeckého středohoří. Začal jsem z gruntu, tedy od hladiny Labe, konkrétně z Dobkovic. Napřed důležitá zpráva: do středohoří vtrhlo jaro!
Po játrovkách na Borči tedy přicházejí jaterníky v Dobkovicích. Posel jara mi výrazně zvednul náladu. Den předtím jsem si dal polévku THAI SUKI a nejenže byla opravdu pěkně hnusná, ale ráno mi bylo jako po lahvi burbonu. Mimochodem, proto ho nepiju i když mi chutná a navíc ten Kevin Sorbo: "To není Jim Beam." Rozhodně lepší je bezbarvý alkohol ( snad kromě Ouza ), to sice není jenom vodka, ale každému se vybaví. A tady pozor, nenechte se nalákat na klasiku; ruská, mongolská a další jsou ukrutně hnusný a ani Finlandia není nic moc. Ochutnal jsem už kdeco a ochutnat neznamená dát si panáka, ale je třeba vypít celou láhev ( solidní firmy to botlujou do sedmiček :-) ). Ožrat se můžete i po Ironu, ale důležitý je co bude ráno a z tohoto pohledu bych Vám doporučil značky SMIRNOFF a BLACK DEATH. Ale dost o závislostech, cestou jsem sice potkal i houby, ale nebyly to lysohlávky.
Zelená značka mě zavedla na Sedmihoří, to je členitý hřeben ( logicky se sedmi vrcholy ) táhnoucí se od obce Borek téměř ke Staré Bohyni. Jméno je mnohem zajímavější než sama osada, která rozhodně nestála za zhruba čtyřkilometrovou zacházku, ale zvědavost je zvědavost. Z cvičných důvodů jsem zdolal nejvyšší Petrův vrch ( 437,6 m.n.m. ) a výhledy jsou opravdu krásné, jenom směrem na jih se rozkládá skládka Orlík IV a po okolí poletují kusy igelitů a dalšího sajrajtu.
To je až kýčovitě žánrovej obrázek, ale takhle to opravdu vypadalo. O kousek dál v Hliněné jsem dal bohužel přednost již zmíněné Bohyni před Hampovo mlýnem a zacházka vyvrcholila blouděním v lese a laškováním s hafanem u Javorů. Neukecal jsem ho, aby mě pustil dál a musel jsem zpátky do lesa a záhumenky obejít velikým obloukem. V podstatě to dopadlo dobře, protože zpočátku se zdálo, že mi utrhne prdel. V Javorech už jsem byl ve výšce 454 m.n.m. a začínal působit řídký vzduch. Pro zlepšení zásobování organismu kyslíkem jsem doplnil červené krvinky, nepoužil jsem EPO, ale obyčejné jelítko. V rámci relaxace před závěrečným útokem na vrchol proběhla prohlídka Javorů. Celkem nic moc, dvě chalupy z 19. století: roubená a hrázděná, usedlost ve stylu podnikatelského baroka, zástup lidové tvořivosti druhé poloviny 20. století a barokní kostel sv. Prokopa z roku 1748 maximálně dva roky před samovolnou destrukcí:
Interiér působí ještě hůř:
Škoda, že nejsem satanista, oltář vypadá skutečně dobře.
Radši jsem vyrazil k závěrečnému útoku na vrchol. Za vesnicí se otevřel výhled na Javorský vrch, cíl mého dlouhodobého snažení.
Vypadá jako větší kravinec, ale krpál je to slušnej. Těsně pod vrcholem začíná pásmo věčného sněhu a ledu.
To už mě ale nemohlo v žádném případě zastavit a poměrně svěží jsem zdolal štít vrcholové pyramidy. Bohužel je to bez vlajky, ale já radši šířím svoji slávu, než bych se podbízel vlasti.
Cesta zpátky byla jen běžná rutina.
| Jirka |
P.S. Mám je!!!
