Hraboš
Hodný člověk
Komáří vížka
Dneska jsem perlil zcela mimořádně ( Míra tvrdí, že takhle blbej jsem pořád ). Minulý týden jsem si ve frcu vyhlídnul běžky za docela rozumnou cenu a dneska jsem se rozhodl, že si je koupím. Cestou mě napadlo, že si nejdřív koupím k těm běžkám boty a protože jsem chytrej kluk a vím, že jsou dva typy vázání dobře jsem vybral správné boty a mazal pro lyže.Samozřejmě už je někdo koupil a já měl boty na prd. Tou dobou mi zbývala zhruba hodina do odjezdu na hřeben Krušných hor ( Míra byl tak laskav a vzal mě vozem, přestože mohl vědět, že mu nepřidám na benzín ). Naštěstí jsem měl staré běžky, bohužel s úplně jiným vázáním a bez bot! V naprosté depresi mě napadlo zavolat Mírovi a poprosit ho o radu, místo pomoci od kamaráda se mi dostalo jen spousty hrubých slov, z nichž asi dvě nebo tři ani neznám. Naštěstí do toho napřáhl pomocnou ruku hodný Kořínek, vzal si v práci náhradní volno a obětavě zajel domů, aby mi mohl půjčit vlastní skvělé lyže a umožnil mi dnešní zážitky. Cesta s Mírou proběhla celkem v poklidu, jen mi bylo trapné mu stále vysvětlovat, že mu na benzin opravdu nepřidám. Nakonec jsem mu musel zaručit, že se jeho fotky neobjeví v mé dnešní zprávě. Naštěstí je ješitný a nebyl velký problém ho přesvědčit o naprosté nezbytnosti jeho podobenky na webu.
Počasí bylo nádherné a zdálo se, že už nic nemůže zkazit tak blbě načatý den, jak jsem se mýlil! Převlékl jsem se do lyžařského a zjistil, že v baťůžku už nezůstalo vůbec nic a já ještě nemám rukavice! Přál bych vám vidět v ten moment Mírův xicht, tolik upřímné radosti se vážně jen tak nevidí. Vypadalo to, že se počůrá, bohužel ne. Nakonec mi nezbylo, než navléknout na ruce ponožky a vyrazit za svíjejícím se donedávna kamarádem, který nepromeškal jedinou příležitost aby okolo jedoucí slečny neupozorňoval na moje zvláštní rukavice ( opravdu nevím co těm děvčatům bylo k smíchu ). Musím ale přiznat, že když mi od mrazu ( -7,5°C ) zčernaly nehty, Míra mi obětavě půjčil na chvíli vlastní rukavice a ani nechtěl moje ponožky. Za odměnu jsem mu chtěl darovat svojí svačinu, ale ta zůstala v autě. Poté mě přetáhl hůlkou, po právu. Ale dost breku nad vlastní blbostí, ten hraboš, co se blbě zatoulal z teplého pelíšku dopad určitě mnohem hůř.
Vyrazili jsme od Komárky a jiná zajímavá stavba cestou nebyla. V okolí se už od středověku mohutně dolovalo, o čemž svědčí okolní místopisné názvy ( Cínovec, Rudný vrch... ) a na Komáří hůrce ( 890 m.n.m.) stála zvonička oznamující kovkopům začátek a konec pracovní doby. V roce 1554 pro ni brněnský zvonař Tomáš Jaroš ulil zvon, který se ztratil po roce 1820, kdy ustala těžba v okolí. K horskému hotelu na vrcholu vede od roku 1952 z Bohosudova sedačková lanovka, která byla ve své době nejdelší v Evropě a i teď je se svými 2342 metry nejdelší u nás. Nahoru vás vyveze za 16 minut a je to docela hezká cesta, hlavně v létě. Pod vrcholem stojí kaple sv. Wolfganga postavená v letech 1692-1700 zednickým mistrem G.H.Prüchelem a v 90. letech minulého století opravená. Má obdélníkový půdorys s polokruhovým presbytářem a vysoká valbová střecha je završená dřevěnou zvoničkou. V nejbližším okolí stojí za návštěvu ještě "Štola Starý Martin" je to zpřístupněné důlní dílo s malou expozicí důlní techniky, platí omezení vstupu pro malé děti ( asi 10 let, ale přesně nevím ) a v létě je naprosto nezbytné teplé oblečení, protože prohlídka trvá cca 30 minut a teplota vzduchu nepřekročí 8°C ( zlatý ventaroly ). Docela pěkná je i Krupka, ale ta si zaslouží samostatnou zmínku.
| Jirka |
P.S. Radek umí panoráma.