Tak takhle vypadá můj pohled z okna už více než deset let a skalisko přibližně v centru snímku neustále provokovalo mou zvědavost. Bohužel ne dost na podniknutí výpravy, evidentně tam nevede žádná cesta a nejspíš tam ani neni nic k vidění. Věděl jsem jen, že někde v těch místech stál hrádek a kopec nad ním se podle mapy jmenuje Veselstein ( asi podle Vesela ). V neděli jsem trávil ze soboty asi deset piv, nepočítaně panáků ferneta a zhruba dvě kila pečenýho divočáka ( vynikající kombinace ) a to byl ideální čas na krátkou procházku po okolí.
Především té skále se říkalo " der spitzige Stein " a kopec nad ní se jmenuje Strážný. Veselstein je zkomolenina vlastního jména Wesenstein, které omylem zavedl v roce 1833 J.G.Sommer, když si spletl Mojžířský hrad s hradem Weisensteinem ležícím v Sasku. Jako každý omyl se název uchytil a straší nejen na mapách, ale i v odborné literatuře. Například v knize " Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - svazek III. SEVERNÍ ČECHY" kol. autorů, Svoboda, 1984; jsou uvedena obě jména s odkazem na téměř stejnou lokalitu.
Mojžíř byl založen někdy ve 13. století a brzy začal nabývat na významu, což dosvědčuje zejména založení kostela sv. Šimona a Judy, připomínaného poprvé roku 1352. Významnou renovací prošel kostel v roce 1598, ze kdy pochází některé součásti vnitřního vybavení a zásadně byl přestavěn v roce 1846.
Po většinu doby své existence byl Mojžíř součástí významných majetků v okolí, zejména panství patřící k Blansku. V šedesátých letech 14. století se majetkové vztahy v oblasti ležící severně a východně od královského města Ústí zásadně změnily a celá oblast přešla do držení pánů z Lungvic, kteří přišli do Čech z Míšně. V té době žili čtyři bratři z Lungvic: Hyldan byl farářem v Žežicích, odkud odešel 7.července 1375 do Prahy a později se stal kanovníkem karlštejnské kapituly. Možná byl kariérista, ale spíš ho vlastní bratr Vygand nahradil v Žežicích Janem z Týnce, čímž se nepochybně zavděčil Ješkovi z Velhartic, který byl synem Buška, známého oblíbence krále Karla IV. To mu otevřelo dveře k Vartenberkům a roku 1384 se stal spolu s dalším bratrem Rynoltem poručníkem dětí po Václavu Bílém z Vartenberka na Děčíně a samozřejmě správcem jejich majetku, trochu složité, ale účinné. Čtvrtý bratr Děpolt asi nebyl pletichář a písemných zmínek o něm je jen minimum. A. Sedláček se domníval, že po dělení majetku mezi bratry z Lungvic se Děpolt stal majitelem Mojžíře a založil místní hrad. Pro žádné z těchto tvrzení neexistují důkazy, ale téměř jistě hrad vznikl během tohoto krátkého období, kdy bylo panství samostatné a v rukou pánů z Lungvic. Po roce 1400 přešel Mojžíř na Vartenberky a stal se součástí panství Blansko. Výstavbou Blanského hradu ztratil Mojžíř význam jako sídelní místo a hrad byl opuštěn a zpustl.
Západní svah svah Strážného prudce klesá, ale po několika desítkách metrů se vyrovnává a vytváří sedlo pozvolna stoupající k již zmíněné špičaté skále. V sedle můžeme dodnes vidět pozůstatky hradního příkopu. Ze samotného hradu se kromě několika zbytků zdiva pod úrovní terénu nezachovalo vůbec nic. Měl jsem možnost porovnat současný stav se stavem z roku 1992 a je vidět, že někdo chodí odkrývat zbytky zdiva. Nejedná se asi o profesionální výzkum, ale je zřetelné, že jde minimálně o poučeného amatéra. Evidentní je snaha naleziště nepoškodit a pomocí sondy se dobrat představy o stavbách na bývalém hradě. Zatím se zdá, že hrad byl přibližně obdélníkový o stranách cca třicet a dvacet metrů.
Cestou na vrchol Strážného jsem potkal zajímavý "dvojdub", který nešlo vyfotit z dostatečného odstupu, aby vynikla jeho majestátnost. Zkusil jsem aspoň vylepšit jeho kmen o své nabubřelé ego:
Ze Strážného jsem vyrazil na Mt. Kozíno, abych Vám umožnil další opáčko z geologie. Cesta vede přes Mašovice, což je víska sestávající ze třech obytných domů, dvou stodol a jednoho něčeho, co mi nebylo umožněno vyfotit ani prozkoumat. Nejdřív jsem myslel, že je to nějakej špejchar, ale za dřevěnou přístavbou je starší kamenné stavení neurčitého určení, ( to je ale blbý sousloví! ) snad původně sušárna na ovoce; fakt nevim. Vyfotil jsem aspoň jednu pěknou stodolu, dost starožitnou. Podle tvaru oken by se dalo usuzovat na románský původ, ale tak stará neni:-). Tipoval bych polovinu 19.století.
Těsně nad Mašovicema stojí nebo spíš se pokouší jakž-takž stát jeden z drobných sakrálních objektů, pro které mám slabost. Na tomhle se mi povedlo rozluštit nápis: ...sculpsit et liter scripsit Ig. Werner . Nemaje klasického vzdělání, nejsem latiník, ale troufnul jsem si na velmi přibližný překlad: ...vysochal a písmenky počmáral Ignác Werner . Bohužel většina toho co vysochal a všechno co načmáral skončilo nejspíš jako dlažba na dvorku nějakýho Mašovičáka.
O kousek dál stojí sakrální objekt nového věku informačních technologií:
Jako krajinotvornej prvek nic moc, ale o signál se fakt můžete opřít. Docela pěkná je ta malá vodárnička, vevnitř je dobře zachovanej vodojem a kupodivu i čistej, přestože je dlouho nepoužívanej. Je to zděná zaklenutá cisterna asi 6 x 4 metry a zhruba 3,5 metru hluboká, jenom napouštěcí a vypouštěcí armatury už nejsou k použití. V Mašovicích má stát stoletej tis, nikde jsem ho nenašel, ale takovýhle tůje taky nejsou zrovna běžný:
A kousek za Mašovicema začíná výstup na Mt. Kozíno. Domorodci tomu říkaj Kozák, příp. Kozí vrch. Odsud nevypadá moc hezky, tak sem propašuju pohled od Mojžíře.
Je to vypreparovaný lakolit budovaný tefritickým znělcem alkalické reakce s vysokým obsahem sodíku, vápníku, hořčíku a nízkým obsahem křemíku. Neplést s bakolitem, rozdíl spočívá ve způsobu chladnutí vyvřelého tělesa, buď na povrchu nebo pod ním. Tím je daný i obsah prvků v minerálech. Morfologicky je dobře patrný důsledek sesuvu z ledna 1770 na severozápadním svahu, kterým byla zasažena osada Veselí a akumulace pronikla do 1/3 šířky labského koryta. To znamená, že řádná porce šutráku hupla do údolí a udělala žbluňk.
| Ahoj Jirka |