A kdyz uz pisete o zajimavych mistech hodnych k navstiveni, tak pridavam i ja neco do vinku:
Bylo takove neprijemne vlhke pocasi, a tak jedine, co mne hralo, bylo pomysleni, ze spatrim jedno z typickych opiovych doupat. Mozna, ze i nekde v nejzadnejsich zahybech meho mozku se objevovala i myslenka, ze bych to preci jen zkusil, i kdyz nemam rad ani cigarety. Se svym pruvodcem Sihanoukem jsme stoupaly smerem do kopcu obklopujicich male mestecko Luang Namtha. Cestou jsme minuli nekolik zen s nusemi naplnenymi nasekanym drevem, zvykaly duzinu z akatu, proto kdyz se na mne usmaly, objevily se jejich cerveno-cerne zuby. Vyfotit se ale nenechaly. Pokracovali jsme dal a asi po pul hodine jsme spatrili prvni chyse vesnicky kmene Lantaen. Prave ten, a spolu s nim i Akha jsou "proslule" kourenim opia. Domky z narezaneho vysuseneho bambusu byly postaveny primo na zemi, coz je v Laosu nezvykle. Kvuli vlhkosti a blatu vetsinou stoji na kulech. Podle jedne z legend vsak kdysi jedna z zen kmenoveho staresiny spadla na schodech tak nestastne, ze si zpusobila vazne zraneni nohou. A od te doby pry lide Lantaen buduji sva obydli v urovni zeme. I proto stacilo pri vstupu do chatrce 55ti leteho Aie Nenga jen otevrit dvere a vejit. Zvenku bylo mozne videt, jak se z domku kouri, nikoli vsak z nejakeho kominu, ten vubec neznaji, proste vsemi otvory mezi jednotlivymi, pres sebe naskladanymi bambusy. A jak se ukazalo, nebylo to jen z ohniste. Uvnitr byla temer naprosta tma, prostor dlouhy asi 12 a siroky 6 metru osvetloval jen slaby plaminek z horiciho dreva. U neho se ohrival starsi syn Aie Nenga, Thao Dor. Sam majitel lezel v rohu, plne zamestnan pripravou dymky:
"Mam bolesti hlavy, bricha i nohou, tohle mi pomaha na to zapomenout..." ...odpovida na mou otazku, proc kouri opium. A ze stejneho duvodu se k nemu casto pridava i jeho 54ti leta zena Nang Meng:
"Opium musime kupovat, protoze nas vsechno boli, mne zaludek a zada..", ...dodava Nang Meng. Nic jineho jim pry nezbyva. Kdyz byli mladi, zili si pry uplne jinak. A jinde. Do horskych oblasti v blizkosti cinske hranice je po obcanske valce nasilim presunuly komunisticke oddily:
"Primutili mne revolucni vojska, mistni lide pred nimi ze strachu utekli a oni tu potrebovali nekoho, kdo by pracoval na opustenych ryzovych polich...", rika Ai Neng. Vic uz jsem z nej nedostal. Akorat se mu podarilo dymku zapalit a zacal mohutne bafat a vse ostatni ho prestalo zajimat. Spolu se mnou vysla i Nang Meng, ale zatimco ja sel k jinym obydlim, ona zamirila do Luang Namtha. Na trh, prodat drevo narubane v dzungli. Za jednu nusi dostane 5tisic kipu, coz je asi pul dolaru. Ovsem casto, misto potrebne ryze ci zeleniny koupi opium. Za tuto castku ziska davku pro sebe i pro manzela na jeden den...
Zmizela v dali a ja v dalsi chysi. Mel jsem "stesti", narazil jsem na nekolik kouricich mladiku. 25ti lety Batong byl ale jediny, ktery jeste dokazal komunikovat:
"Proste se mi to libi, uplne se pri tom otevru, je to fajn.." ...vysvetluje duvody, proc i on propadl v Laosu nejrozsirenejsi droze. Zadne bolesti nema, dela to jen ze zabavy. A z nudy. Ani on, stejne jako vetsina z 200 obyvatel vesnice, praci nema. Jen obcas vypomaha na ryzovych polich. Mezitim se do chalupy nahrnulo kolem 20ti zen oblecenych v typickych cerno-fialovych odevech. Na krku mely nahrdelniky a v usich nausnice. A protoze jsem byl cizinec, hned si nektere z nich sve ozdoby sundaly a chtely mi je prodat. Za penize jsem si mohl i pokourit, ale uplne mne presla chut. Kvuli nedostatku opia si do nej vsichni drtili i aspirin! Rozloucil jsem se a vydal se zpet. Pri klickovani ryzovymi poli jsme opet potkali nekolik zen z vesnice, uz se ale vracely. Nuse vetsinou prazdne, jidla minimum. Bylo jasne, ze v kapsach ukryvaji to, co se nakonec rozhodly koupit. Opium....
Mejte se
| Robert |
P.S.V utery odletam do Kambodze za Rudymi Khmery..